4.

Písmo

Pohádka o rozpustilé abecedě pro kočku

 

A je stan anebo stříška,
Bé dvě vypasená bříška,
Cé je měsíc rohlík, srp.
Z Dé půl broskve slup.
E je hřeben vylámaný,
eF semafor pochroumaný,
Gé je rohlík bez špičky,
Há postýlka Haničky.
Chá je měsíc u postele,
I pravítko učitele,
Jé je obrácená hůl,
Ká sněhové vločky půl,
eL je klika u dřevníku,
eM dva stany táborníků,
v eN eM přišlo o nohu,
O je koláč z tvarohu.
Pé praporek na mávání,
eR je šašek pro zasmání,
eS je zatočený had,
Té stoleček. Prostírat!
U je mísa na knedlíky,
Vé zas váza z keramiky,
Y vidlice na práček,
Zet je značka zatáček.

                     (Václav Fischer, Pohádka o rozpustilé abecedě pro kočku. Praha, Panton 1983)

Odkud přichází hudba

 Jiří Havel

Nejsladší hudba nepřichází z ráje

tou přece zní jen probuzený les,

když jeho struny vítr rozehraje

a když mu deštík ťuká do kláves.

Ty stromy, které ptačí písně znají,

na chvíli s nimi umírají jen.

V nádherných tvarech, 

v kouzlu nových jmen

pod rukou mistrů znovu ožívají,

už  jako housle, klavír, hoboj, basa...

A celý les v nich zase šťastně jásá.

Geninne D Zlatkis

 http://blogdelanine.blogspot.cz/ 

http://www.flickr.com/photos/geninne/sets/72157594561219324/

Mokrá písnička

 
Mokrá písnička

Jiří Havel

Po klávesnicích střech

hopsají malé tlapičky,

a rozechvělé paličky

bubnují na oknech.

Andělské zvonky padají 

na uplakaný plot.

Slyšíte ? Mraky skládají

písničku z mokrých not.

Už dozrává

Už dozrává...

Jiří Havel

V houpačce větví jablíčko si zraje,

zvědavě kouká do celého kraje,

poslouchá včely, motýly, i vosy,

nazpaměť zná všechny písně kosí,

zrána, když září rosa z trávy,

nosí mu vítr čerstvé zprávy,

v poledním slunci lehce podřimuje,

i ve snu sládne, proto sladko mu je.

V noci pak, mezi přivřenými víčky,

sleduje do usnutí večerníčky,

které mu měsíc promítá.

Mluvit však o nich odmítá.

Co ví, čím voní, co v něm zní,

dozví se jen ten, kdo je sní...

Říjen

Říjen

Jiří Havel

Všem posílá obálku, a v ní jednu zvláštní zprávu:

stromy tě zvou na výstavu do lesů a do parků.

Vidět bude ze všech míst, a kdo přijde, na oplátku

odnese si na památku krásně obarvený list.

Jablko

Jablko, loupej se mi.

František Hrubín

Jablko,loupej se mi,

jadýrka dáme zemi,

stopku trávě, vůni větříčku,

zubům slupky, maso jazýčku.

Podzim

Podzim

Miroslav Zounar

Na mezi usnul stín,

přikryl se vůní kopretin.

Šípek už přestal zimou píchat

i křeček přestal trochu kýchat.

Vítr vzal housle pod bradu,

začal hrát svoji baladu o tom,

že léto končí.