Alfons Mucha

Skočit na: Navigace, Hledání

Alfons Mucha
Alfons Mucha na fotografii George R. Lawrence
Narození	24. července 1860 Ivančice Rakouské císařství
Úmrtí	14. července 1939 (ve věku 78 let) Praha Protektorát Čechy a Morava

Alfons Maria Mucha (24. července 1860 Ivančice – 14. července 1939 Praha) byl český malíř a designér období secese. Otec spisovatele Jiřího Muchy. Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894–1895), který si objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životní dílo je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu.^[1]

Obsah

Biografie

Narodil se v Ivančicích v rodině soudního zřízence Ondřeje Muchy a jeho manželky Amálie rozené Malé. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky. Z roku 1875 pochází Muchova první známá přesně datovaná kresba, jedná se o pastel představující Janu z Arku na hranici.
Roku 1879 odchází do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací do firmy Kautský - Brioschi – Burghardt. Poté odešel do Mikulova, kde maloval portréty místních obyvatel. Roku 1883 byl pozván hrabětem Khuen Belassim k vytvoření dekorací interiérů zámku Emmahof, Emín nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou. V roce 1885 odešel na akademii do Mnichova a o dva roky později do Paříže na akademii Julian. Roku 1892 byl pověřen ilustrovat Scenés et épisodes de l'histoire d'Allemagne od Charlese Seignobose. K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo roku 1894, když získal objednávku na plakát pro Sarah Bernhardt.

První československé poštovní známky podle návrhu Alfonse Muchy

Nejslavnější Muchovo období je kolem přelomu 19. a 20. století. V roce 1906 se oženil s Marií Chytilovou. V USA byl uvítán jako největší dekorativní umělec světa, přesto se toužil vrátit do vlasti. Stal se autorem prvních poštovních známek a bankovek samostatné Československé republiky. Mucha však nebyl pouze grafikem a tvůrcem světoznámých plakátů art nouveau. Všestranným nadáním zasahoval do všech uměleckých oborů, sochařstvím počínaje a divadlem konče.
Mucha se stal známým jako umělec užitého umění, kromě plakátů tvořil návrhy vinět na láhve, čokolády, sušenky, cigarety, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi, např. Otčenáš (Le Pater, 1899), navrhoval československé známky (mimo jiné vytvořil grafickou předlohu k první československé poštovní známce) i bankovky. Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna katedrály sv. Víta (1931) v Praze.
Alfons Mucha byl velkým vlastencem a celý život snil o realizaci cyklu velkoformátových obrazů Slovanská epopej, kterým chtěl shrnout dějiny Slovanského národa. Cyklus velkých pláten maloval na zámku Zbiroh od roku 1910. Epopej byla dokončena v roce 1928 a Muchův americký mecenáš Charles Crane ji věnoval Praze. Dříve jsme tento cyklus mohli najít na zámku v Moravském Krumlově. Nyní je umístěn v Praze ve Veletržním paláci (výstava otevřena v květnu 2012).

Alfons Mucha byl také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě, jeho snímky se tak kompozičně velmi podobají jeho slavným obrazům. Muchova dokumentace z cest z Ruska, z období před Říjnovou revolucí, tvořila důležité podklady právě pro cyklus Slovanská epopej.^[2]^[3]^[4] Když dostal od komisaře pařížské Světové výstavy v roce 1900 za úkol vyzdobit pavilon Bosny a Hercegoviny, vypravil se s fotoaparátem na Balkán a až poté začal malovat obří dekorativní panel (panó), které bylo dominantou vídeňské expozice.^[5] Je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu.^[6] Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.^[7]

Alfons Mucha zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic. Pochován je na hřbitově na Vyšehradě.

Amálie Malá

Amálie Malá se narodila 5. srpna 1822 v Budišově u Třebíče v rodině mlynáře Tomáše Malého. Po matce Alžbětě Malé (roz. Ratkowské) byla polské krve. Tato krásná, zbožná, vzdělaná a sečtělá žena se zájmem o výtvarné umění byla vychovatelkou ve vídeňské šlechtické rodině. Ve Vídni žila do sedmatřiceti let. Po návratu na Moravu se provdala za vdovce, vinaře a soudního zaměstnance Ondřeje Muchu, s nímž měla 3 děti: syna Alfonse a dcery Andělu a Annu.

Díla

plakát z roku 1909 zobrazující Maude Adamsovou jako Johanku z Arku

divadelní plakát Gismonda (1894-95),
divadelní plakát Dáma s kaméliemi (La Dame aux Camelias) (1896),
divadelní plakát Lorenzaccio (1896),
barevný kalendář Biscuits Lefevre-Utile (okolo 1897)
divadelní plakát Médea (Medee) (1898),
divadelní plakát Samaritánka (La Samaritaine),
divadelní plakát Tosca (La Tosca) (1899),
divadelní plakát Hamlet (Tragique Histoire d'Hamlet - Prince de Danemark) (1899).
plakát Zvěrokruh - La Plume (okolo 1896)
návrh dózy na oplatky - Lefevre Utile Gaufrettes Vanille (okolo 1910)
návrh interiéru Primátorského salonku v Obecním domě v Praze
návrh klenotnictví Fouquet pro George Fouqueta v Paříži
návrh pavilonu Bosny a Hercegoviny pro Všeobecnou výstavu v Paříži v roce 1900
návrh vitráže okna v Nové arcibiskupské (Horově) kapli katedrály sv. Víta (1931) v Praze - Slovanští věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj, sponzorovala banka Slavie
soubor velkoformátových obrazů Slovanská epopej

Pojmenováno po něm

Po Alfonsu Muchovi pojmenoval Antonín Mrkos planetku (5122) Mucha.

Odkazy

Reference

↑ http://www.ct24.cz/textove-prepisy/76675-tajne-spolecenstvi-v-cechach-zednari/
↑ http://fotomov.blogspot.com/2009/10/alfons-mucha-fotograf.html
↑ http://kultura.idnes.cz/muchovy-divky-ve-vidni-svadeji-z-plakatu-ffu-/vytvarneum.asp?c=A090227_183735_vytvarneum_ob
↑ http://www.moravska-galerie.cz/cs/vystavy/alfons-mucha-cesky-mistr-belle-epoque/
↑ Článek Muchovy dívky svádějí z plakátů, recenze Martina Buláková, deník Dnes, sobota 28. února 2009
↑ http://www.kosmas.cz/knihy/62925/alfons-mucha/ Alfons Mucha Nakladatel: Torst, edice: FotoTorst; ISBN: 80-7215-250-5 Formát: 152 stran, 18x16cm, česky a anglicky, brožovaná vazba Rok vydání: 2005 (2. rozšířené vydání)
↑ AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.] : Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009.

Literatura

MUCHA, Jiří: Alfons Mucha. Praha, Mladá fronta, 1982.
MILLEROVÁ, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha, Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.
ŠETŘILOVÁ, Jana. Svobodný zednář Alfons Mucha. Historický obzor, 1996, 7 (7/8), s. 178-182.