Anděl v křesťanství
Anděl je
v křesťanství označení pro svatou a dokonalou duchovou bytost obdařenou rozumem a vůlí, která slouží
Bohu.
Definice
Bible
mluví o andělech jako o Božích poslech či služebnících, kteří jsou mu
poslušní: „Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří
plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!“ Ž 103,20 (
Kral,
ČEP) Vyjadřuje i nesmrtelnost andělů: „Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům…“ Lk 20,36 (
Kral,
ČEP) Známá je pak definice anděla podle
Augustina:
| „ |
Anděl
je název úkolu, ne přirozenosti. Ptáš-li se, jak se nazývá tato
přirozenost, je to duch; ptáš-li se, jaký má úkol, je to anděl. Podle
toho, co je, je duch, podle toho, co koná, je anděl.[1] |
“ |
Andělé v Novém zákoně
Nový zákon mluví o andělech na mnoha místech a jejich úloha v příběhu rozhodně není zanedbatelná.
Anděl jako posel a pomocník
Anděl předpovídá jak narození
Jana Křtitele Zachariášovi,
[2] tak i narození
Krista Panně Marii[3] a pastýřům,
[4] ve snu
Josefovi sdělí původ Mariina těhotenství
[5] a pošle ho do Egypta, aby byl Ježíš zachráněn před
Herodem.
[6] Nakonec pak zvěstuje (zvěstují) i Ježíšovo
zmrtvýchvstání.
[7] Kornélia anděl informuje o vyslyšení jeho modliteb a přikazuje mu poslat pro
Petra, aby mu zvěstoval víru.
[8] Anděl pak také několikrát vysvobozuje zatčené
apoštoly z vězení.
[9]
Andělé a Ježíš
Také
Ježíš mluví o andělech. Vyjadřuje se o nich ve svých
podobenstvích, často v souvislosti s jejich úlohou na konci světa, kde mají být dobří andělé nástrojem
Božího soudu,
[10] špatní však zavrženi.
[11] Dále pak v rozmluvách, kde k andělům přirovnává lidi po smrti, kteří se již nežení a nevdávají.
[12] Jinde Ježíš dává najevo svou moc nad anděly.
[13] Andělé však v těžkých chvílích Ježíšovi taktéž pomáhají: jednak po pokušeních ďábla na poušti, kdy ho obsluhují
[14] nebo v
Getsemanské zahradě, kdy mu anděl dodává sílu.
[15]
Andělé v knize Zjevení
Kniha Zjevení je na bytosti andělů zvlášť bohatá. Vyskytují se v podstatě v celém jejím dění. Už samotné zjevení je
Janovi
dáno skrze anděla, který mu vše ukazuje. V podstatě všechny činy, které
kniha popisuje, jsou konány prostřednictvím andělů – ohlašují různé
eschatologické události. Objevují se i andělé jednotlivých církevních obcí. Počet andělů se dle knihy Zjevení jeví jako obrovský.
[16]
Pád andělů
Pád andělů je označení pro vzepření některých andělů proti Bohu v čele s postavou nazývanou
satan nebo
ďábel. O pádu se mluví např. v
Druhém listě Petrově:
| „ |
Vždyť
Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné
propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud. |
“ |
| — 2Pt 2,4 (Kral, ČEP) |
nebo v
listě Judově:
| „ |
Také
anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili
určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. |
“ |
| — Ju 1,6 (Kral, ČEP) |
Katolická církev učí, že Bůh stvořil všechny bytosti a všechny jako dobré. Tuto nauku potvrdil i
Čtvrtý lateránský koncil:
| „ |
Satan totiž a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé.“[17] |
“ |
Satana, který se pak postavil proti Bohu vidí jako původce zla a jako postavu Svůdce z Gn 3,1-5 (
Kral,
ČEP). Tak se vyjadřuje i Ježíš v
Janově evangeliu:
„On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není.
Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“ J 8,44 (
Kral,
ČEP) Hřích andělů se chápe jako absolutní (neodpustitelný, nezrušitelný) pro neodvolatelný charakter všech jejich rozhodnutí.
[18] Sv. Jan z Damašku se k tomu vyjadřuje: „Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti.“
[19]
Shodné stanovisko zastává i většina
protestantských církví.
Popírání pádu
V rámci
exegeze
vznikly také jiné interpretace zla, které reálnou existenci zlých
duchových bytostí, a tedy i satana, popírají. Tvrdí, že biblická
vyjádření nutně neznamenají existenci satana, ale spíše jistého
neosobního principu zla v lidské přirozenosti. Pojmu ďábla je pak v
Novém zákoně používáno jako symbolu pro
hřích. Ačkoliv mnohé tyto interpretace vznikaly na půdě
katolické teologie, římskokatolická církev je odmítá.
[20][21]
Popírání reálné existence ďábla a démonů se vyskytuje i v teologii
protestantské – v extrémní podobě je spojeno zejména s demytologizačním
přístupem
Rudolfa Bultmanna;
[22] většina protestantů (zejména
evangelikálové) však toto popírání rovněž zavrhuje.
[23][24]
Systematizace andělů
Známé rozdělení andělů vypracoval na přelomu
5. a
6. století křesťanský
mystik Pseudo-Dionysios Areopagita,
který ve svém spise o nebeské hierarchii popsal – zčásti na základě
starších tradic – devět hierarchických stupňů andělů, takzvaných
andělských chórů, které se dělí do tří kůrů (triád či sfér). Nejvyšší
trojici podle jeho učení tvoří chóry serafínů, cherubínů a trůnů,
prostřední triádu tvoří panstva, síly a mocnosti, a konečně ve třetí
sféře jsou chóry označené jako knížectva, archandělé a andělé. Tuto
nauku převzal i
Tomáš Akvinský a ve své
Summě
k jednotlivým chórům přidává ještě tzv. postavení. Popořadě: láska,
vědění, poznání; řízení, zázraky, zahánění; vedoucí, vyslanci, poslové.
Názvy jednotlivých chórů však pocházejí z
Bible.
[25]
Archandělé
Církevní tradice vidí jako tzv. archanděly tři anděly, jejichž jména se nacházejí v
Písmu – Michaela, Gabriela a Rafaela. V Bibli je však za
archanděla výslovně označen pouze
Michael, jako vedoucí Božích „vojsk“
[26] či ochránce Izraele
[27] a odpůrce ďábla ve sporu o
Mojžíšovo tělo.
[28] Anděl
Rafáel (též Refáel) je zmíněn v
deuterokanonické (
apokryfní)
knize Tóbijáš, kde pomáhá hlavní postavě knihy.
[29] V Bibli je dále zmiňován anděl
Gabriel, který např. zvěstuje narození Krista
[30] Jména dalších archandělů se vyskytují v různých starozákonních
apokalypsách či židovských
apokryfech.
Andělé strážní
V křesťanství je taktéž rozvinuta víra, že každý člověk má svého tzv.
strážného anděla, aby ho chránil a pomáhal mu vést správný život. Např.
sv. Basil píše: „Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“
[31] Toto tvrzení je několikrát naznačeno i v
Bibli.
[32] V katolické církvi nebylo učení o andělech strážných nikdy definováno, ale zejména lidová zbožnost k nim pěstuje úctu.
Andělé během církevního roku
V katolické církvi se slaví svátky týkající se andělů:
- Andělů strážných – 2. října
- Archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela – 29. září
Svátky týkající se andělů se slaví i v některých protestantských církvích. Např. některé
luterské církve slaví 29. září svátek Archanděla Michaela a všech andělů.
[33]
Stavby zasvěcené andělům
Andělům jsou zasvěceny i mnohé sakrální stavby. U nás např.:
