Už dozrává...
Jiří Havel
V houpačce větví jablíčko si zraje,
zvědavě kouká do celého kraje,
poslouchá včely, motýly, i vosy,
nazpaměť zná všechny písně kosí,
zrána, když září rosa z trávy,
nosí mu vítr čerstvé zprávy,
v poledním slunci lehce podřimuje,
i ve snu sládne, proto sladko mu je.
V noci pak, mezi přivřenými víčky,
sleduje do usnutí večerníčky,
které mu měsíc promítá.
Mluvit však o nich odmítá.
Co ví, čím voní, co v něm zní,
dozví se jen ten, kdo je sní...
Žádné komentáře:
Okomentovat